Kánon púovské poetiky?
Diskuse nad kánonem púovské poetiky proběhla v rámci Sezení medvědologického kroužku 7.12.2000 v bytě Kantůrkových.
|
Pokus rozdělit knížku na poezii a prózu by nikam nevedl. Kdyby se předvedly Púovy básně samy, byly by prostě dětský. Vždycky musí působit v kontextu své situace, a pak teprve mají svou váhu. ,,Problém” poezie v Medvídkovi Pú vidím jako velmi jednoduchý, není v tom nic zvláštního - je to dětský, je to přímý, velmi jednoduchoučký; jako Medvídek Pú, pochopitelně. Nevím, co na tom rozebírat. Možna pokusit se postihnout to, že Púova poezie není žádnou konstrukcí, vždy vyplývá ze situace; Pú si nikdy nesedne a neřekne ,,tak, a teď napíšu báseň” - sám říká, že inspirace musí přijít sama. Púova poezie je hluboce přirozená, intuitivní. To je pravda. Ale není to vždycky tak - je tam jeden případ, kdy on se rozhodne, že složí básničku, a pak čeká na inspiraci. Jistě. Ale není to tak, že si řekne ,,složím básničku” a začne skládat verše. Řekne si, že složí básničku, a pak teprve čeká na inspiraci. Další věc: jak používá citoslovce. V některých básních jsou citoslovce podobně jako Cimrmanovy zvukové konstanty, ale je tam i báseň složená jenom z citoslovcí. Tam přeci nefungují citoslovce jenom jako prostředek veršování, ale jako nejjednodušší a nejpřímější prostředek vyjádření nálady. Tam, kde jiní básníci vymýšlejí metafory nebo situace, Pú rezignuje na všechny tyto snahy a vyjádří to prostě nejpřímější cestou. Prostým zvukem. Je vidět, že náš náhled na Púovu poezii je shodný a pokud je nám to jasné, pak nevidím důvod, proč ji dál rozebírat. Pokud tedy máte pocit, že pokoušet se dávat dohromady kánon púovské poetiky není nějakým způsobem užitečný... Spíš je to tak, že tady je řada zřejmých věcí, do kterých když se pustíme, tak nevím, jestli objevíme něco dalšího, než co je vidět na první pohled. Je to radostná poezie, trochu obyčejná, pramenící z určitého pocitu nebo na základě nějakého prožitku... A ještě jedna věc mi není jasná - co je tady kánon? Kánon, ale spoň ve smyslu umění, je řád, způsob, jak něco udělat nejlíp. Má to být obsahem tohoto sezení? Jako ,,proč je Púova poetika taková příjemná”? Ano. Už to tu bylo řečeno - vitální, radost ze života, intuitivní, volně inspirovaná. Ale hlavně ,,proč a jak toho dosahuje”? Kdyby ji chtěl někdo reprodukovat, tak čeho by se měl držet. Co je tedy možné z těch básni ,,vytáhnout” víc? | Kánon púovské poetiky? |
| Bylo by tady možné i srovnání třeba Púovy a Ijáčkovy poezie. Což by mohla být až závěrečná práce, nebo naopak prostředek, jak se skrz Ijáčka dostat k Púovi. Určitě je jiná. Má k ní blízko Púova píseň úzkosti. (Ostatně by také bylo zajímavé dát dohromady púistický kánon, a pak zjistit, že někde vůbec nesedí...) Mě přišlo hodně originální začlenit vlastní komentáře do samotné básně. Na druhou stranu tu púsobí i tak, že si Ijáček musel dát hodně velkou práci u té básně, na rozdíl od Púa, ze kterého to vyloženě tryská, zcela přirozeně. Asi by i bylo zajímavé podívat se na to, jak se k jeho poezii staví ostatní - třeba Králíčkův postoj je velmi vyhraněný vůči Púově poezii. Jistě. Možná to, jak je Púova poezie přijímána ostatními zvířátky, je o brazem toho, jak Púovu poezii (a Púa vůbec) přijímají lidé, čtenáři. Ijáček, když přednáší svou báseň, nešetří na Púovu poezii kritikou, ale já z toho cítím, že mu ji závidí. Jak se snaží dát dohromady vlastní báseň, ale moc mu to nejde - i to je vztah k Púovi. Ijáčkovští lidé třeba Púa nečtou, protože mu závidí, jak je jeho svět vyjádřen krásně a poeticky. A stejně tak lidi, kteří jsou hodně založeni na intelektu, rozumnosti, jako třeba Králíček, nemusí mít dostatečnou empatii pro Púův svět. I lidé, založení jako Klokanice, čistě prakticky... Klokanice tam přeci říká, že se o poezii vůbec nezajímá... třeba klokanicovití lidé Púa taky nečtou. Z čehož plyne, že ti, kteří čtou Púa a jeho poezii, a jsou schopni ho/ji nějak přijmout, musí mít v sobě něco možná prasátkovského (protože Prasátku se ta poezie líbí, stejně jako i Kryštůfkovi Robinovi), ale hlavně v sobě musí mít něco púovského, co je k Púovi přitahuje a k jeho básním taky. | Není Ijáček jako Pú (ani jako nikdo jiný) |
| © Medvědologický kroužek & Hibi 2000 |