| Ke krizovému centru se klátivým pohybem blížila nevelká postavička ve špinavém hnědém kožichu. Skloněná hlava se podle všeho jen těžko soustředila na chůzi, končetiny se takřka neovladatelně třásly, mezi jednotlivými vzlyky bylo slyšet tlumené naříkavé ,,med, med”. Z budovy střediska se vyřítil streetworker K. R. ,,I ty můj hlupáčku,” zvolal, když spatřil příchozího. Přiklekl k zemi a vzal do svých dlaní končetiny svého přítele, který jej sledoval zakalenýma korálkovýma očima. Streetworker pohlédl na oteklé a rozpraskané rty návštěvníkovy. ,,A sakra!” uklouzlo mu. Otočil se na patách a zavolal směrem k pootevřeným dveřím K-centra: ,,Trojitou koncentrovanou intravenózní dávku meta-medu pro Púa!” | Prolog
| |
| Říkáte si, že snad je tento prolog poněkud nadnesený a s opravdovým Milneho Púem nemá pranic společného? Právě naopak! Nebýt utopistického zakončení s kouzelným místem v Lese, jistě by sám autor musel sebekriticky dojít k podobnému závěru. Nevěříte? Než se planě hádat, zda je Pú na medu opravdu ,,drogově” závislý či nikoliv, raději podložím své teze ukázkami; zříte sami, že co zmínka o medu, to důkaz na podporu mého tvrzení.
Ostatně hned první kapitola nás o tom přesvědčuje: popisuje takřka sebevražedný pokus o získání medu nikoliv přes kontaktní dealerskou síť, ale přímo od výrobců. Jak tento pokus dopadl, víte sami. |
| A takto by se jistě dalo pokračovat dál. Takřka v jakékoli situaci Púova první myšlenka patří medu: K jaké dedukci vede bzučení u velikého dubu? K té, že bzučí jedině včely, a ty jsou tu jedině proto, aby dělaly med. A pak vstal a povídá: ,,A med dělají jedině proto, abych já ho snědl.” A začal šplhat na strom. (Hned str. 8; povšimněte si, prosím, zejména naprostého egocentrismu, s nímž si Pú osobuje veškeren včelami produkovaný med.)
Nebo co míní dát Pú do pasti na Sloniska jako návnadu? A jak to dopadne? A jak silné musí pro Púa být volání i tak malého množství medu, když proň neváhá sestoupit do hlubokánské jámy, která se zdála ještě hlubší a Púova láhev od medu na dně vypadala tajemně?
Co při potopě zachraňuje Pú jako první? Jakého púvodu je Plující Medvěd? Co nabídne Pú Tygrovi k snídani? O čem sní, zatímco Prasátko hrdinně, leč osamoceně vede slovní potyčku se Strašlivým Sloniskem alias Kryštůfkem Robinem?
S Králíčkem je znamenitá | Závislost? 
,,Už jsi zase složil novou písničku?” | ,,Tak trochu jsem si ji složil,” řekl Pú. ,,Není to nic moc chytrého,” pokračoval skromně, ,,však víš proč, Králíčku; ale někdy to tak na mně přijde.” Co tak někdy na straně 147 na Púa přijde, je - myslím - ve světle předchozích zjištění evidentní. Ostatně, zmatený dialog následující po této replice o tom vypovídá víc než přesvědčivě. Čehož důkazem mohou být kapitoly 6, 7 a 8 Púova Zátiší, které jsou dokumentací jednoho předlouhého období, během něhož je Pú zřejmě neustále pod vlivem (srovnej s poznámkami o púsobení drogy v podkapitole M.E.D.): ať už je to zpěv a šišky (str. 154), zmatenost při záchraně (str. 156), veselost a logicky pochybný egoadorační alibismus zcela v protikladu s reálnými skutky (potopení Ijáčka balvanem - str. 159), poruchy pozornosti a přicházející halucinace (str. 163), ,,volání” medu (str. 172), Púova představa Družného dne a následující ,,svačinová” sérka, atd. Jak vidno, Pú je opravdu jen pramálo schopen vybočit z neustále se mu v hlavě honících myšlenek na svou drogu… Jedinou snad naději přináší závěrečná kapitola, v níž Pú předvádí schopnost zachovat si jistý odstup od své závislosti a pamatovat při tom na druhé; což je ovšem zakaleno tím, že i v této představě se objeví typické ,,něco menšího” a v neposlední řadě i naprosto zmateným sněním o Panu Vývěvovi, Panu Madagaskarovi a… ,,To je všecko tím,” usoudil, když se rozloučil s poslední větví, třikrát se ve vzduchu překotil a snesl se půvabně do bodláčí, ,,to je všecko tím, že mám tak rád med. Ach, pomoc!”
| |
Klokánka bych navštívil dnes| V jedenáct dopoledne si Pú vždycky dával něco menšího, a proto se s radostí díval, jak Králíček chystá talířky a džbánky; a když se Králíček zeptal: ,,Chceš k chlebu med nebo kondenzované mléko?”, byl tak vzrušen, že řekl: ,,Obojí,” a pak, aby nevypadal tak chamtivě, dodal: ,,Ale s chlebem se neobtěžuj, prosím.” (str. 18) Co dodat? Snad jen drobný komentář k vyjádření ,,dát si něco menšího”. Je charakteristickým znakem závislosti, že se sama sebe snaží zlehčovat či omlouvat: formulacemi typu ,,já nejsem závislý - beru si, jen když mám chuť” či ,,pivo je vlastně lék”. Tak je tomu zřejmě i v případě Púově, když svou nenasytnou touhu po medu zaobaluje do ,,dát si něco menšího”. (Závěr kapitoly osmé Medvídka Pú, té se severní tyčnou, která i jinak obsahuje řadu letmých narážek: Ale Pú se vrátil do svého domku všecek pyšný na svůj čin a vzal si něco menšího na posilněnou.) Ostatně, jak to s ,,dáváním si něčeho menšího” doopravdy je, ukazuje se v kapitole první Púova Zátiší - opravdu budeme věřit tomu, že na pěti minutách před jedenáctou (tedy na čase, kdy je nejlépe ,,dát si něco menšího”) se hodiny zastavily náhodou?
Pú seděl jednou doma a počítal své hrnky s medem, když tu někdo zaklepal na dveře. | "Něco menšího"
|
| Krátce ještě o púsobení M.E.D. Nejprve tedy o abstinenčních příznacích - je od Milneho velmi ohleduplné, že Púa v okamžicích jeho slabosti raději čtenáři nezachycuje. Drobným uklouznutím se však přeci jen nevyhnul, například když Pú nese Ijáčkovi dárek k narozeninám (Neurazil ještě ani půl cesty, když se ho zmocnil divný pocit. Začalo to na špičce nosu a proběhlo celým tělem až do chodidel. Jako by někdo v něm říkal: ,,Pú, je čas na něco menšího.” - str. 48) nebo na konci kapitoly pojednávající o Púově hledání Ijáčkova ocasu: ,,Aha,” řekl Pú a přikyvoval hlavou. ,,Když mluvíš o větší částce,” pokračoval zasněně, ,,jsem zvyklý na něco menšího - zrovna asi v tuhle dobu dopoledne,” a hleděl toužebně ke skříňce v koutě Sovina pokojíčku. ,,Třeba jen doušek mléka nebo něčeho a kapičku medu -” ,,Tak tedy napíšeme vyhlášku a vyvěsíme ji po celém Lese.” ,,Kapičku medu,” mručel si Medvěd, ,,anebo - nebo taky nic, přijde totiž na to, jak kdy -” A zhluboka si povzdechl a usilovně dával pozor, co se říká. (Ale Sova mluvila pořád dál a dál, užívala delších a delších slov, až se vrátila tam, odkud začala, a vykládala, že vyhlášku může napsat jedině Kryštůfek Robin. ,,To on psal tabulky na mých dveřích. Viděl jsi je, Pú?”) Pú už hezkou chvíli říkal střídavě jenom ,,ano” a ,,ne” se zavřenýma očima, a protože naposledy řekl: ,,Ano, ano”, řekl nyní: ,,Ne, vůbec ne”, ačkoliv ve skutečnosti ani nevěděl, o čem Sova vlastně mluví. (Z této ukázky tedy přinejmenším víme, že nedostatek M.E.D. zpúsobuje závislému v počátečních stádiích ,,absťáku” poruchy soustředění a pozornosti.)
| M.E.D.
|
... že z toho byl Medvídek všecek rozněžněn a musil se jít domů posilnit nějakým menším soustem. Když si po půl hodině utřel ústa, zazpíval pyšně: | Kdo našel ocas? ,,Já,” řekl Medvěd. ,,Zrovna v devět. Jenže ve skutečnosti bylo tři čtvrti na jedenáct. Já našel ocas.” I tento úryvek o Púově droze leccos napoví. Jistou informaci nám poskytuje jak doba aplikace a zřejmě i první vlny, tak Púovo následné chování - zřejmě v období, kdy už se po prvotním návalu hladina drogy v krvi ustálila. Chuť zpívat (a dodejme, že nikterak dobře) je zřejmě totožná s púsobením alkoholu, s čímž ruku v ruce přichází přeceňování sebe sama; závažnější je ovšem porucha časového vnímání - ať už přichází bezprostředně s aplikací M.E.D., nebo je výsledkem jejího dlouhodobého púsobení, což není na první pohled z Púových veršů patrné. Těžko říci, zda si nebohý závislák míru své vazby na drogu ,,em-ý-dý” uvědomuje, každopádně lze vysledovat patrnou touhu po experimentování s jinými látkami: za všechny vzpomeňme alespoň kondenzovaného mléka (jehož se nebohý závislák domáhá u Králíčka, Klokanice i Sovy), marmelády, nebo tzv. lády-lády-čokolády, o níž si dokonce (možná zmítán chorobnou touhou po této látce, ale zároveň i jejím nedostatkem) složil píseň:
Láda, láda, čokoláda,
Láda, láda, čokoláda, (Zdůrazňuji zejména verš ,,té si moje srdce žádá”.)
| |
Láda, láda, čokoláda,| Určitě mi namítnete, že v oněch dvou desítkách kapitol přeci jsou takové, které nikterak nevypovídají o Púově závislosti a které med třeba ani nezmiňují. Jistě, odvětím já. Tři. | Závěr |