19.5.2005
Tak tu mám zase jednu věc, co si myslím fakt stojí za zaznamenání.
Bylo objeveno (teď, v poslední době), že buňky pocházející z plodu
pronikají (v době těhotenství samozřejmě) do krevního oběhu matky,
usazují se v jejím těle, fungují a dlouhodobě přežívají.
Tohle je fakt docela bomba. Učebnicová poučka říká,
že placenta odděluje oba krevní oběhy, vyjma částic menších, než buňky
(i co se týče krvinek). No tak že ne úplně, to se ví už déle. Kdyby oddělení
bylo stoprocentní, nemohla by vzniknout zničující imunitní odpověď Rh
negativní matky proti Rh pozitivnímu plodu (může nastat, pokud otec je
Rh pozitivní) a některé podobné jevy. V posledních letech byl nalezen
genetický materiál plodu v oběhu matky. U nás se to ještě (pokud vím) tak
moc nepoužívá, ale testováním těchto (relativně) snadno dostupných vzorků
lze nahradit prenatální diagnostiku geneticky podmíněných vrozených chorob,
kvůli jejichž diagnostice se dosud provádí invazivní vyšetření jako je odběr
plodové vody, či odběr vzorků z placenty. Riziko potratu při těchto metodách
je poměrně vysoké (lékařská literatura uvádí "přijatelné" - co byste
řekli, kdyby každý stý pacient třeba při měření sedimentace byl zabit?
Ta přijatelnost se mi zdá fakt hodně divná).
To co se zjistilo teď, že z placenty (ne přímo z plodu jako takového,
jak jsem psal výše) se oddělují buňky (co se genetického
původu týče, dceřinné buňky oplodněného vajíčka). Je to proces zcela normální.
Přežívají a usazují se. To se nevědělo. Usazují se v tkáních matky. Typově jde
o buňky málo diferencované, blízké buňkám kmenovým. Po usazení přebírají
roli tkáně, kde se usadily, začínají fungovat jako buňky místní.
Z toho vyplývá několik pozoruhodných věcí, v kterých nemám ještě plně jasno,
protože kde jsem to četl, to popsáno nebylo. Budu muset hledat... Tedy,
existence buněk v organismu je několikanásobně hlídána. Buňka spustí proces
apoptózy, pokud zjistí, že "je někde špatně", respektive pokud k tomu dostane
signál. Buňka je likvidována imunitním systémem, pokud je rozpoznána jako
cizí. Mechanismus rozpoznání buňky jako cizí (rozpoznání cizího MHC "podpisu"
na vnější membráně buňky) je vázán na kontrolu integrity vnitřních mechanismů
buňky, které se podílejí na její regulaci v organismu (jak zmíněno výše).
V tom smyslu, že generování vzorku pro zmiňovanou signaturu na povrchu buňky
(MHC) je (pokud je mi známo) závislé na správném kódování a fungování oněch
vnitřních regulačních mechanismů. Jestliže jsou vnitřní regulační mechanismy
nějak porušeny, buňka v důsledku toho vystaví (s vysokou pravděpodobností)
jinou signaturu (MHC) a je tedy rozpoznána jako cizí a imunitní systém podle
toho na ní reaguje.
No jenže tady nemáme plně diferencovanou buňku a taky tu možná máme buňku,
která nevystavuje žádnou signaturu. Je možné, aby buňka neměla MHC? Asi jo,
nevím. Kdyby něco takového nešlo, nemohly by být perspektivní výzkumy,
které se zaměřují na implantování kmenových buněk s cílem léčit některé
neurodegenerativní choroby. Proč je to tak? Hádám, že proto, že ta buňka
se oddělila z povrchu placenty, tedy místa v těle, kde musí být udělána
všemožná opatření pro to, aby imunitní mechanismus matky proti plodu a spol.
nereagoval. Omezit takovéhle obranné mechanismy, to jsou ale zároveň
otevřená vrátka pro rakovinu, pro zhoubné ničím neregulované bujení...
Ty buňky související s plodem byly zjištěny poměrně náhodně, když byly v
tkáni žen nalezeny buňky s chromozómem Y, pokud dotyčná žena měla
chlapečka.. až potom se zjistilo, že nejsou její. Výsledky zaměřeného
výzkumu lze teprve očekávat.
Každá matka (pravděpodobně) v sobě tedy nese dál buňky svého potomka... a
to i tehdy, pokud se tomu potomkovi přihodí něco hodně nepěkného, a matka
jej přežije. I když se nenarodí ten potomek živý.